Název pro cestovatelský web Za sebe

Odměna: 1.500,- pomoc s tvorbou itineráře, nebo hmyzí kuchařská show

Název klienta: Cestovatelka Radka

100%
Projekt byl ukončen

Jednou větou

Hledáme název pro osobní cestovatelský web

Cestovatelka Radka hledá název pro své připravované stránky, které budou primárně zaměřeny na nezávislé cestování.

Web bude mapovat její mimoevropské cesty od roku 2009.

Radka cestuje převážně v low-cost backpackerském stylu a občas zažívá i adrenalinové zážitky

Stránky budou obsahovat ke každé cestě deník, fotogalerii, videogalerii, itineráře a vyúčtování. Počítá se i se sekcí rady a tipy na cesty nebo kalendář cestovatelských akcí.

Menší část webu bude zaměřena na bizarní jídlo, jelikož se autorka věnuje též entomofagii a organizuje různé food a kulturní eventy zaměřené na konzumaci hmyzu.

A jaký by měl název být?

Určitě zvučný a výstižný, ale hlavně vtipný nebo jakkoliv zajímavý, případně by mohl obsahovat nějakou slovní hříčku.

Mohl by být složen ze jména (Radka) ve spojení s něčím charakteristickým pro cestování, mohl by se také skládat ze rčení, fráze, ustáleného obratu apod. (např. mind the world’s gap).

Nezáleží, zda bude název český či anglický, ale musí dobře znít, být vtipný/hravý a vystihnout ducha stránek.

Autor vybraného názvu si může vybrat z těchto odměn:

a) finanční odměna 1500,-

b) pomoc s tvorbou individuálního itineráře, face to face setkání a předání cestovatelského know how

c) hmyzí kuchařská show na Vaší akci (oslava narozenin, firemní večírek, party...)

Ukázka z autorčina cestovatelského deníku:

Den druhý

Jelikož adrenalinu není nikdy dost, zahájily jsme druhý kostarický den další aktivitou, kvůli které jsme oblékly postroje, helmy a rukavice – takzvaným canyoningem, v našem případě slaňováním vodopádů. Ač počasí nevypadalo úplně příznivě na to, že jsme se měly vrhnout do studené vody, nakonec nám samým nadšením zima nebyla. (Jen mně na konci selhaly endorfiny a rozklepala jsem se jako ratlík :).)Po zdolání šesti vodopádů, z nichž nejdelší měl čtyřicet metrů, si nás vyzvedl Evan na motorce a ve třech jsme se jali vyjíždět pořádně velký kopec (jízdu jsem měla zpestřenou kamarádky vyrovnaným oznamováním, že teď už ale jako vážně padá), aby nám mohl ukázat „ficus tree“. Strom byl schovaný v lese a byl naprosto úchvatný. Vlastně to byl spíš „fake tree“, protože už tam dávno nebyl. Předtím, než uhnil, ale z jeho koruny stačily vyrůst další stromy, jejichž kořeny se propletly kolem jeho kmene a zesílily natolik, že je po nich možné šplhat a dokonce vylézt až úplně nahoru. Zážitek byl o to lepší, že tam kromě nás nikdo nebyl.